V burzovním světě platí axiomy, o kterých se nediskutuje. Fakt, že zlato funguje jako pojistka proti inflaci, tvoří nedílnou součást investorské mytologie. Výkonnost žlutého kovu se však od začátku roku nachází v záporu navzdory nejsilnější inflační vlně za posledních 40 let. Takový vývoj představuje pro mnohé na první pohled alarmující nekonzistentnost. Cena vzácného kovu se však nechová nikterak mimořádně. Zlato nechrání proti inflaci realizované, nýbrž proti inflaci budoucí. Kurz žlutého kovu má tendenci posilovat, pokud se inflační očekávání utrhnou ze řetězu. Naopak oslabuje, pokud se na vzestupné trajektorii nacházejí reálné dluhopisové výnosy. Centrální banky se po úvodním přešlapování odhodlaly k tvrdé monetární responzi.
Navzdory pošramocené důvěryhodnosti, způsobené mylnou diagnostikou inflačních tlaků jako přechodných, investoři nakonec uvěřili, že centrální bankéři berou svůj boj s neřízenou cenovou dynamikou vážně. Inflační očekávání se proto vydala dolů. Pětileté hraniční (break-even) sazby, standardní měřítko očekávání, se nacházejí na úrovni 2,3 procenta, což signalizuje, že investoři věří v návrat inflace zpět na úrovně konzistentní s mandátem Fedu. Naproti tomu zlato vykazuje negativní korelaci s reálnými dluhopisovými výnosy. Ty se dlouhodobě potápěly v záporném teritoriu, nicméně agresivní utahovací kampaň americké centrální banky spustila jejich rapidní a robustní nárůst.
Držba zlata je tak spojena s nemalým nákladem příležitosti, a proto se mu správci peněz vyhýbají. Vzácný kov spíše než zajištění proti inflaci slouží jako ochrana proti monetárně-politické chybě. Pokud by centrální banky pádivý růst cen přehlížely, odkotvila by se inflační očekávání. Liknavý přístup Fedu by katapultoval kurz žlutého kovu do stratosféry. Z(a)tracená čísla 10. díl – Do čeho investovat. Centrální bankéři v sobě však v poslední době objevili bezpodmínečnou odhodlanost inflaci porazit. Hyperinflační scénář je tak spíše paranoidní představou. Cena zlata tradičně vykazuje značnou citlivost vůči poptávce ze strany výrobců šperků v Indii a Číně. Zkušenost dokazuje, že pokud se cena žlutého kovu vyšplhá nad dva tisíce dolarů, dochází k ochlazení poptávky ze strany asijských šperkařů.
Tato cenovka představuje přirozený strop a kurz zlata má po proražení této překážky sklon oslabovat. Pro objektivitu dodávám, že by kov mohutně posílil v případě vyostřování geopolitických tenzí. Navzdory vyhrocené rétorice takovou variantu nepředpokládáme. Dlouhodobě by zlatu pomohla fraktura vztahu mezi USA a Čínou, která by podkopala dolarovou hegemonii. Z demise dolaru jako globální rezervní měny by ovšem v první řadě profitovala jiná aktiva jako například čínský jüan. Fanoušci zlata často vyzdvihují jeho přednostní místo v rezervách centrálních bank. Do vzácného kovu soustředí své prostředky zejména banky, které se snaží vymanit z dolarocentrického finančního systému. Cynicky shrnuto: pokud sázíte na hyperinflaci, soustřeďte do zlata drtivou většinu svého portfolia. Pokud očekáváte méně extrémní budoucnost, tak se žlutému kovu raději vyhněte.
